Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítejte na stránkách věnovaných původnímu japonskému plemenu Shiba inu!

Historie a život Shib v Japonsku

Japonsko má 11 vlastních plemen psů, ale jen šest z nich je považováno za původní přírodní plemena, která vznikla bez přímého vlivu cizích plemen. Patří mezi ně shiba, hokkaido, kai, kischu, shikoku a akita. Podle špicovitého vzhledu a shodného původu se souhrně nazývají NIPPON- INU, japonští psi.
Shiba je pravděpodobně nejstarší z nich. Vlivem přistěhovalců ve 3. st.př. n. l. , kteří si s sebou přivezli nejen různé kulturní směry, ale i různá plemena psů, se ve spojeních se psy domorodými vyprodukovali potomci se špičatýma vztyčenýma ušima a stočeným ocasem.
Během vlády rodiny TOKUGAWA /vládla od roku 1603 až do pol. 19. st./ bylo Japonsko přísně uzavřeno pro cizince. Vyjímku mělo pouze několik čínských a holandských návštěvníků. Chov psů byl tehdy velmi rozvinut. Lov se psy patřil mezi hlavní zábavu bohatých obyvatel a samurajů v dobách míru. Pátý shogun TSUNAYOSHI byl také nazýván "Psí shogun" pro svou velkou lásku ke psům. O tom nejlépe svědčí fakt, že za své vlády vybudoval psí útulky pro více než sto tisíc psů , jejichž práva byla důležitější než práva lidí, a také podporoval rozvoj veterinární medicíny.
V roce 1854 došlo ke skončení vlády rodiny Tokugawa a Japonsko se otevřelo západní civilizaci. S tím také souvisel masový příliv nových psích plemen a jejich mísení s původními japonskými plemeny. Na začátku 20. století se původní japonská plemena vyskytovala v čisté formě jen v několika menších izolovaných lokalitách. Díky úsilí mnoha vědců a badatelů, kteří odolávali snahám rušení starých tradic, se dostalo pozornosti i mizejícím přírodním japonským plemenům psů. Ve 30. letech dvacátého století ustavilo ministerstvo kultury status NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ PAMÁTKA nejen pro význačné stavby, stromy apod. ale také pro původní přírodní plemena. Nejvíce se o zmapování japonských plemen psů zasloužil dr. HIROYOSHI SAITO. Procestoval celé Japonsko, studoval původní japonské psy, dal jim jména, a také se zasloužil o vypracování plemenných standardů.
Shiba vznikla a je stále nejvíce chována na japonském venkově, který je stále největším rezervoárem tohoto plemene. Dodnes zde shiba plní úlohu nepostradatelného pomocníka při lovu. Shiba, i přes svou malou velikost, nebyla používána jako dnes pouze pro lov drobné zvěře a ptáků. Její nesmírná statečnost , bystrost a pohyblivost se uplatnila i při lovu velkých zvířat, jako byli jeleni, medvědi a divoká prasata. Jejich nesmírnou houževnatost a statečnost jsme mohli před lety obdivovat v japonském filmu " Lovec medvědů".
Život shiby není ovšem v podmínkách japonského venkova nijak snadný. Její pán si jí velmi cení, ale příliš se jí nevěnuje. Feny shiby jsou zvyklé vrhnout svá štěňata bez pomoci svého pána v temných koutech kůlen, v dírách pod podlahou a v krajní nouzi i v noře ve sněhu. Feny musí kojit svá štěňata do věku minimálně šesti týdnů. Pak jsou štěňata již natolik pohyblivá, aby si mohla potravu již shánět sama. Majitelé své psy krmí převážně odpadky z kuchyně a i těch je velice málo. Shiby si velmi obratně dokáží potravu obstarat sami. Uloví jakoukoliv bílkovinnou kořist- ptáky, myši, žáby - a okamžitě ji bez rozmýšlení pozřou. Snědí i stravitelnou rostlinou potravu- brambory, zeleninu, ovoce, i sladké pupeny.